AIM-9M je třetí generace Sidewinderu. Cíl může zaměřit ze všech úhlů (All-aspect IR), ale samořejmě nejvýhodnější je ho odpálit ze zadní polosféry. (jak se říkalo v klasice českého filmu Limonádový Joe: "Nečestné, leč účinné"). Zlepšení oproti -9P je spousta: lepší manévrovatelnost, citlivost senzoru, sledování cíle, leší odolnost proti obraně (flérám...). Motor má menší produkci kouře - takže se cíl raketu hůř identifikuje a to jak při odpálení, tak během cesty. V bojových akcích bylo vypáleno cca 1.000 a 308 jich cíl zničilo.

Sidewinder je bojem prověřená střela pro krátké vzdálenosti. V arzenálu USAF je přes 30 let. AIM-9P je druhá generace Sidewinderů, ale už je ve srovnání s -9M nebo -9R zastaralá. Může cíl zachytit cíl pouze ze zadní hemisféry - kde ústí trysky od motorů cíle. I přes to je AIM-9P použitelná zbraň.

Rakety na špici mého křídla, americké Sidewindery, občas zahučely a oznamovaly tak, že vidí MiG. Ale dobře znám rakety - obzvláště tuto, protože jsem prováděl přejímací zkoušky - a vím přesně, jak křivolaká je jejich letová dráha, když řízení vyrovnává změnu těžiště. Věděl jsem, že je nesmím vypustit v této výšce, protože by jednoduše zasáhly terén přímo přede mnou, pokud jim nenechám dostatek prostoru, dříve než začnou zaměřovat cíl a nabírat výšku. Proto jsem se ovládl a nejprve nepoužil Sidewindery, což se ukázalo být správné. Až při jednom z výstupů jsem zahlédl, že se MiG chystá přetnout značně široké údolí ležící kolmo k dráze jeho letu. Chlapík v MiGu to nemohl vědět, protože on viděl pouze hřeben před sebou. Amos je téměř na dosah, ale Syřan stále dobře pracuje a mizí mu mistrně mezi stromy. Ted' přichází jejich čas! Údolí dovolí raketě klesat a já jsem musel plánovat situaci tak, aby raketa dosáhla nejnižšího bodu své dráhy právě v tom údolí a začala stoupat včas, aby zasáhla Syřana dříve, než překročí hřeben na vzdálenější straně. Odhadoval jsem, že je to možné, ale musel jsem si pospíšit. Neletěl jsem dolů směrem k MiGu, místo toho jsem zůstal nahoře, přibližně v 800 metrech - ve středu letové křivky rakety, a sledoval jsem siluetu stříbřitého MiGu, vypadajícího jako létající rybka, jak se opět vzdaluje od Amosova Mirage a zatáčí k severu a domů. MiG právě přelétával obrovské balvany, proplétal se údolím, které nyní přecházelo v úvoz, a letěl podél něho směrem ke hřebenu. Ted'! Můj zaměřovač přesně sleduje vzdálenou výstupní trysku na ocase letadla, odjistil jsem raketu, a dříve než Syřan objevil, že se dno údolí začíná ztrácet, jsem odpálil. Ostrý svist zazněl od konce křídla a raketa už je na cestě. Ale zatáčí sem a tam (chovají se tak všechny rakety vlivem fyzikálních vlastností řízení) a letí směrem k vrcholu bližšího hřebenu, zatímco její výfuková trubice se přehupuje těsně nad ním. Za okamžik uvidíme, zda vyhraje nad hřebenem, nebo zda skončí na některém z balvanů.
MiG překročil hřeben jako první. Jaké byly asi Syřanovy myšlenky, když uviděl, že ochranný pás země mizí a vrací se až na druhém konci údolí? Je možné, že nemyslel na nic. Nebo si možná říkal: Jeden Mirage se stáhl a nepředstavuje žádnou hrozbu, zatímco druhý zůstal příliš daleko vzadu, aby mohl dělat problémy. Než ti dva navážou další kontakt, údolí bude u konce a zem bude opět blízko. Navíc už jsou za mnou osm minut, takže jim v další minutě začne docházet palivo a budou se muset vrátit. Možná také přijde pomoc. Všechno bude v pořádku. Mám dobré vyhlídky. Dvě sekundy po něm raketa také překročila hřeben a nepochybně vytvořila světový rekord v nízkém letu. Poté pokračovala v dalším klesání ke dnu údolí, pak započala výstup - dobře nasměrovaná a ve stabilním režimu, za rychlého pohybu a připravená k přímému zásahu.
Z nějakého důvodu Syřan udělal poslední věc ve svém životě - možná uviděl vzdálenou stopu kouře rakety, možná se necítil pohodlně, možná že začal být podezíravý, to se už nikdo nikdy nedoví, ale když byla raketa asi padesát metrů za ním, chlapík zahájil zatáčku doprava, stále ještě v údolí. Nicméně, události měly rychlý spád a potom už bylo pozdě. Raketa snadno sledovala jeho odchylku, odjistila svou desetikilogramovou výbušnou hlavici a zmizela pod pravým křídlem.
Potom všechno přišlo v okamžiku. Poslední sekunda života toho statečného a talentovaného muže mi zůstala v paměti, raketa s tenkou stužkou kouře se zabořila pod křídlo, následovala obrovská oranžová exploze, téměř určitě přímý zásah, křídlo se odtrhlo u kořene, rychlý a nekontrolovaný převrat ve směru chybějícího křídla, trhavá otočka trupu s jediným křídlem - potom neodvratný výbušný střet zasaženého MiGu s příkrou stěnou údolí, a oranžově černý hřibovitý květ dýmu, příšerně ošklivý v okolní zeleni. Došlo k tomu poměrně daleko, aspoň 700 metrů stranou. Možná proto se mi moje vítězství a Syřanova smrt zdají druhořadé ve srovnání s celkovou zkušeností a rozčarováním z konce souboje. Nevzpomínám si na žádný pocit radosti ani v okamžiku sestřelení, ani po dlouhé cestě domů, jen totální vyčerpání a vlhký pot. Udělal jsem vítězný výkrut nad eskadrou, čímž jsem zachoval dlouholetou tradici, a velice pečlivě, se soustředěním nováčka jsem přistál a pojížděl na stojánku. Zhasl jsem motor, vypnul spínače, odepnul si pásy, zvedl se, abych mohl seskočit k malé a štastné skupince mechaniků, úřednic i pilotů. A vtom jsem si uvědomil, že potřebuji všechny své síly, abych se mohl postavit v kabině, a že pod propocenou kombinézou jsou nohy, které mě nechtějí příliš poslouchat.
Následovalo podání hlášení a promítnutí filmu z kamery fotokulometu, obdivné mručení, když se na úrovni letadla objevily stromy. Pamatuji si z toho jen málo. Později někdo řekl, že vědí, kdo byl ten chlapík: Dobře známý podplukovník, vynikající pilot, muž, kterého poslali předvést nadzvukový třesk nad Haifu. Prý mu v Damašku vystrojili státní pohřeb a posmrtně ho povýšili na plukovníka. A já jsem věděl, že si zaslouží obojí. Potom jsem se zase dověděl, že tenhle muž zahynul před Babbinovými kanóny stejného rána a že chlapík, kterého jsem potkal nad Hermonem, byl nějaký neznámý pilot. Dnes je jasné, že to nikdo neví jistě, ale to není důležité. Slavný hrdina, nebo neznámý pilot na počátku své cesty, zasloužil si jednu věc - a dodnes doufám, že se mu splnila: že byl zabit při výbuchu samotné rakety a nežil během posledních sekund před nárazem, takže ani nevěděl, že v souboji prohrál.

AIM-7 Sparrow je radarem naváděná A-A střela s vysove explozivní bojovou hlavicí. Sparrow je velmi univerzální střel a může být odpálena bez ohledu na počasí, výšku a polohu vůči cíli. Je to jedna z nejpoužívanějších střel v USAF a NATO.

Střela má pět hlavních součástí: kryt antény radaru, radarový naváděcí systém, bojová hlavice, zařízení kontroly letu (autopilot + hydraulický ovládací systém) a raketový motor poháněný pevným palivem. Má cylindrické tělo se čtyřmi manévrovacími křídly ve středu a na konci střely. I když se vnější vzhled střely model od modelu příliš neliší, změny jsou hlavně uvnitř a zlepšují vlastnosti.

AIM-7F se do inventáře USAF dostala v roce 1976 jako hlavní AA střela pro střední vzdálenosti pro F-15 Eagle.
AIM-7M (verze, která je momentálně ve výzbroji) spatřila světlo světa v roce 1982. Měla zlepšené vlastnosti oproti předchozí verzi a to hlavně při odpálení v nižších výškách a lepší odolnosti proti elektronické obraně (rušení, chafs). Také dostala větší a účinnější bojovou hlavici. Poslední verze softwaru (H-Build) pro AIM-7M, která se objevila po roce 1987 zlepšila spolehlivost navádění. S AIM-7M Sparrow se můžeme setkat na podvěsech u F-15 a F-16. Verze pro námořnictvo Spojených států a NATO má označení RIM-7F/M Sea Sparrow. Ve válce v Perském zálivu byly střely AIM-7 Sparrow hlavní výzbrojí použitou proti Iráckým vrtulníkům a letadlům. 22 Iráckých letadel a 3 vrtulníků mělo tu čest se intimně seznámit s bojovou hlavicí střely - podobně jako u Kudlanek nábožných (pro neznalé: sameček je po úspěšném páření okamžitě sežrán - brrrr. odporná představa) ani zmíněná letadla kontakt nepřežila.

Senzor: Aktivní radar
Rychlost: Mach 4+

Max. dosah: 40 nm
Hmotnost: 335 lb
Bojová hlavice: 40 lb vysoce explozivní (smrtící účinek: 45 ft)
Smrtící účinek: 45 ft
Délka: 11 ft 9 in
Průměr: 7 in
Drag factor: 36

AMRAAM (Advanced Medium-Range Air-to-Air Missile) byla navžena k náhradě nedostačující AIM-7 Sparrow. Navádění je realizováno aktivním pulsním-dopplerovsým radarem a pohon raketovým motorem se sníženou kouřovou stopou. AMRAAM může zachytit cíl ze vzdálenosti mimo přímou viditelnost (BVR) a může být odpálena z jakéhokoliv úhlu k cílovému letadlu. Samozřejmě i zde platí, že chcete-li si pojistit zásah tak je ideální odpal s AA=0 stupňů a nebo aspoň hodně blízko. Taky vzdálenost není vhodné volit na okraji účinného dosahu tím spíš, když cíl od vás uniká.

Hammer