Letěl jsem jako flight leader dvoučlenné letky startující z letiště v Seoulu s úkolem potlačení nepřátelské protivzdušné obrany v misi zaměřené na zničení Severokorejské jaderné elektrárny v Pyongsanu, asi 20 mil západně od Tosanu. Cíl bránil 222. prapor protiletadlových dělostřelců skládající se tradičně po šesti kusech nechutných KS 19, KS 12, S 60 a dalších šrapnelometných dacanů. Nad cílem se ještě tři minuty před vzletem zdržovalo asi dvacet až třicet stíhačů protivníka a kolem padesátky různých jiných letounů. Asi dvacet mil za mnou letěla čtyřčlenná úderná letka F-16C naložená GBU-24-kami. Měli za cíl elektrárnu vyřadit z provozu.
Protože mě předplánovaná trasa letu vedla přímo nad postaveními jiných protiletadlových hlavňových baterií a protože byl předpoklad, že právě zde se budu muset zaplést do souboje s protivníkovými Fishbedy, trasu jsem odklonil více na západ tak, abych se vyhnul jak dělostřelcům tak hlavní trase stíhačů. Obě trasy jsem vlastně odklonil stejně.

Když jsem si cíl prohlédl zjistil jsem, že status cíle sice říká, že kanóny jsou v rozestavení klínu, ale reálný obrázek ukázal, že stojí v jedné řadě kolmo na směr mého předpokládaného příletu. I zavětřil jsem snadný cíl, ale po nesnadné cestě k němu. Tam se teda musím dostat !

Osobně jsem si zvolil 12 x CBU-58 B/B , 3 x AIM-120 a 1 x AIM-9M. Wingmanovi jsem naložil pouze 5 x AIM-120 a 1 x AIM-9M. Nastavil jsem si k odhozu všechny pumy v jedné salvě, jednotlivě, rozptyl 300 stop, BA na 1300 stop. Cesta k prvnímu steerpointu proběhla podle předpokladů v klidu, ale na půli cesty k třetímu, kde jsem měl točit ostře vpravo přímo na kolonu dělostřelců mě ze tří hodin napadly dva Fishbedy. Wingman je z nebe odstranil během půl minuty, chtěl jsem si vystřelit na druhého, ale nestihl jsem to dřív, než jednu dostal a pilot se katapultoval. Udělal jsem obrátku směrem vlevo, tedy jakoby zpátky a pak zase na trasu a neuletěl jsem ani pět mil, když Fihbedy začaly otravovat na jedné hodině. Jednoho jsem poslal dolů já, druhého wingman a protože jich tam bylo jako much, udělal jsem další kolečko. Jenže wingman mě neposlechl aby se zařadil a vesele s nimi dováděl. Dva další poslal k zemi a jednoho poškodil. Protože v tu chvíli dorazily z mého vnitrozemí další letky Spojenců na scénu, měl jsem záhy před očima divadlo kouřících stuh směřujících dolů a symboly Migů-21 mi zmizely z RWR. Nejkratší cestou jsem zamířil ke steerpointu 3 a vytrvale klesal a nabíral rychlost. Mrknutí na palivoměr ukázalo, že jsem na 4500 librách paliva. Na steerpointu 3 jsem přepnul na režim A-G a ostře zatočil vpravo. Změna režimu na GMT ukázala ve vzdálenosti 10 mil kolonu dělostřelectva stojící napříč přes elektrárnu. Sedm mil od cíle mi na RWR zároveň s charakteristikým štěkáním naskočil na 10. hodinách symbol Fulcrumu, ale při pohledu na radar jsem viděl, že to ke mně nemůže stihnout. Ještě jsem dal povel wingmanovi, aby vyčistil moji šestou a ve výšce tisíce stop´zamířil k cíli. Dělostřelci měli práci asi jinde, v elektrárně kvetla řada bílých obláčků, jak se snažili kohosi nad nimi sejmout. Vůbec mě nezaměřili. Zapnul jsem rušení a zkontroloval naladění EWS. Tři míle před cílem v rychlosti 530 uzlů jsem zvedl nos letadla nahoru a stisknul spoušť odhozu pum a odpalu klamných cílů. Jakmile se rozsvítilo varovné světlo značící, že mohu přepnout na CAT III, stisknul jsem vypínač a prudkým odvalem se vzdaloval od cíle směrem k vlastním pozicím. Vypálili na mě SA-7, ale protože jsem prudce pikoval k zemi, střela vylétla jenom neškodně do oblak. Po celé elektrárně se blýskalo pěkně po řadě jak jednotlivé pumy dopadaly a braly s sebou všechno, co jim stálo v cestě a z protiletadlové baterie se stala řada hořících nebo kouřících trosek. Mig-29 mě už nezaměřoval, wingman byl se mnou a tak jsem při zemi nabral kurz tam, odkud jsem prve přilétl a kde jsem věděl, že je vzduch čistý. V éteru zněly rozčilené hlasy úderné letky, která podle všeho sváděla boj se stíhači protivníka. Bylo mi celkem záhadou, kudy letěli a kde stíhače nabrali ? Nebyl jsem ani dvacet mil od cíle, když jsem zjistil, že přede mnou letí dva MiGy-21 a čtveřice Il-28. MiGy jsem sundal sám a poslal wingmana na Iljušiny. Než však stačil zareagovat, všechny bombardéry padaly k zemi. Kontrolou stavu jeho paliva jsem s hrůzou zjistil, že je jednak bez raket ale co hůř, měl jen tisíc liber paliva. Poslal jsem ho domů a on poněkud zrychlil a zmizel mi vepředu. V pohodě jsem si vychutnával celkem triumfální návrat a bál se misi ukončit, aby mi nespadla do oken. Musel jsem sundat hezkých pár letadel a s těmi dělostřelci jsem taky asi udělal krátký proces. Kontroloval jsem si nastavení TACAN kanálu ( mimochodem je nutné ho přenastavit na letiště, z kterého létáte, není to automatické ) a mrknul, jestli mi nezbyla nějaké střela. Co chvíli se letadlo zachvělo a ozývaly se nějaké divné zvuky, myslel jsem si, že je to asi chyba programu, poněvadž to zněla jako narážení přilby do plexiskla, tak jsem se zkusil ohlédnout a málem jsem se posral… Za mnou seděly dva Il-28 a snažily se mě zaměřit svými palubními kulomety. Aspoň jsem si to myslel. V mžiku jsem brejkoval v naději, že si to s nimi vyřídím kanónem, ale vzápětí jeden a deset vteřin po něm druhý dostaly zásah střelou od neznámého dárce a já utřel hubu. Až pak mi došlo, že ti dva letěli za mnou tak abych je neviděl a byli schovaní i před zraky spojeneckých radarů jako jeden cíl. Utřel jsem si čelo a vynadal si do blbců. Pak jsem kontroloval prostor kolem sebe pořád.

U navedení na přistání jsem suverénně místo kurzu 180 nastavil kurz 080 a divil se, kde že je letiště. Až mě věž seřvala, dostal jsem se k němu a zase jsem přeslechl ranvej, kde jsem měl přistávat a zamířil jsem na pravou. Byl jsem hodně nízko a hodně blízko abych mohl poznat pilota, který mi právě teď na ranvej vjel ve zjevné snaze odstartovat. Inu došlo mě, že tudy cesta nevede a musím poněkud změnit směr letu a přistát na ranveji vedle.

Když jsme zcela zázračně tuhle misi já i mé číslo přežili čekal jsem, že se hra zkroutí a z nadějného výsledku bude velké prdelákové. Ale nebylo tomu tak a první co jsem uslyšel bylo udělení DFC kříže za statečnost v boji. Těch dělostřelců jsem sejmul 19, ale vzalo to i elektrárnu tak, že zůstala funkční jen z 53 procent, sestřelil jsem tři MiG-21. Mé číslo jich sundalo také po třech a jendoho poškodilo. No a úderná letka ? Žádnou pumu nedokázali odhodit, ale sestřelili osm letadel protivníka…. Za to byl vedoucí zabit, dvojka v SAR vtrulníku a trojka se čtyřkou nezvěstní. Jak jsem pak zjistil, vyčistili mi cestu zpátky, protože z letiště v Haeju vystartovali záchytní stíhači. Já bych si s nimi už asi neporadil.

Takže radost z mise byla předčasná a po třech misích mám už 300 bodů. Teď bych byl zase kapitán, což už jsem stejně. V další misi si to jdu vyřídit s letištěm v Haeju, protože naplánovaný cíl je zničený jako vládní vojsko u Chlumce.

Pak jsem mrknul do zpravodajské sekce a ejhle: jsem sice Ace of base, ale ti druzí za mnou skoro vůbec nezaostávají, za dvě hodiny trvání kampaně jsme jako squadrona sestřelili už 85 letadel protivníka proti ztrátě sedmi vlastních, to je poměr 12:1. To jsou následky editace jednotlivých misí jak stojí v návodu.

Hammer