Tak rok s rokem se sešel a opět se nám podařilo zorganizovat malý slet našich virtuálních pilotů, tentokrát na Plumlovské přehradě v penzionu "Pod Hrází"

Příjezd byl generálním štábem stanoven na pátek v 17:00 SEČ, ale valná většina dojela s mírným 1,5 – 5 hodinovým zpožděním. Nicméně kolem 19:00 SEČ se již skoro deset členů začalo pomaličku vybalovat a stavět naši leteckou základnu. Část brněnské divize zastoupená Hollywoodem, který se ujal funkce vedoucího kolony, a Křemíkem s jeho copilotem Michalem dorazila kolem 18:30 na místo činu. U všech přítomných došlo k velkému překvapení, když Hollywood vytáhnul ze svého vozu celé letecké křeslo domácí výroby verze HK-1 (Hollywoodovo Křeslo 1 místné).

Po té již došllo na vítání s již přítomnými piloty (jmenovitě Charlee, Tango, Luk + pes :-), Menny a jeho pozemní personál paní Mennyová). Doufám že jsem na nikoho z první várky nezapomněl.

Vidina pečených kolen všechny poháněla k nedostižným výkonům v ubytování a vybalování, takže nakonec s mastnými ústy, narvanými pupky a načepovanými půllitry jsme kolem 22. hodiny začali nastavovat síťové spojení a nastavení serveru pro hostování víkendové kampaně. Tady musím stejně jako loni pokárat Luka, že dojel na slet naprosto nepřipraven, neboť zapomenout páky na letecký slet to již vyžaduje patřičnou dávku německého přítele v krvi :). Zhruba kolem 23 hodiny jsme mohli řict: „Pane generále, letka je připravena k prvnímu vzletu“. Dokonce jsme nastartovali AWACSE, který nám za pomoci dataprojektoru krásně ukazoval kde je jaká hrozba, a hurá na start.

Mezitím dojeli odpadlící ze západního okruhu (Slide, Ice, Cirrus, Rado), takže opět nastalo velké vítaní, popíjení a vybalování a spojování a hlavně spousty sakrování, když se některý operační systém začal vzpouzet. Ale o půlnoci jsme konečně vzlítli k naší první misi.

No někteří sice vzlítli, ale zpátky šli opět po svých, že Hollywoode, pěkně jsme se prošli po té naší jižní Evropě. Ale naši kamarádi statečně bránili naše pozice a poslali nám RES tým který nás opět dopravil na základnu. Páteční létání se ukončilo kolem 03:00 ranní a všichni se odebrali do svých ubikací, což byla velká chyba, neboť již ráno Slide konstatoval, že nám Srbové opět zabrali dobytá území a navíc nám rozbombili naše letiště v Pule. Zde se nedá říct nic jiného než, že "zabili Kennyho, parchanti".

Naštěstí narušenou ranní pohodu spravila porce smažených vajec se slaninou a kotel kafe, čímž jsme mohli v klidu odejít na ranní briefing a k odletu, sice ze vzdálenějších letišť, ale s o to větším entuziasmem ukázat těm parchantům zač je toho český loket.

A netrvalo dlouho a opět nás volala základna na oběd. Tentokrát na famózní gulášek, který nás málem uspal. Ale statečně jsme se tomu ubránili a opět šli vzduchu.

Po obědě dorazil další člen naší letky, sám veliký Harm, který se hned zapojil do leteckých bojů. (no, vzhledem k tomu, že jsem si pořád hrál s nastavením HOTASu to nebyla první den žádná sláva - pozn. Harm). A snad se nám ho podařilo přesvědčit i na lítání během roku.

Nicméně v tomto okamžiku někteří naši členové začali hrát i jiné hry, nebo se zabývat HW (jako např. Křema svým několikaletým ICP panýlkem). I na avizovaný dogfightík se Slidem došlo, toho se ujal můj kopilot Míša a hlavně všechny překvapil bravurním zvládnutím přistávacího manévru.

A než se piloti rozkoukali, už na nás čekala večerní pečená kuřátka s chlebem, okurčičkama a kozími rohy. No opět báseň hodná mistra.

Při večerním lítání se nám konečně podařilo vytlačit nepřátele opět do patřičných mezí a mohli jsme v klidu jít spát. Tuto noc již značně dříve kolem 24:00 neboť nedělní odjezd každého trošku trápil, aby snad nenadýchal, při případných kontrolách.

Večer jsme završili skouknutím krásného dokumentu Cvičení RED FLAG, což nám opět vlilo spoustu energie a motivace do žil. A někteří padli do postele jako zabití, no není se co divit, pochody z jižní Evropy na sever jednoho unaví.

Nedělní ráno nás přivítalo vůní párečků a dobrého kafíčka, a pěkným polítáním. A teď příjde ta rána, pozemní personál na nás opět nachytal atentát na naše těla v podobě nádherných pstruhů (viz. foto na stránkách) a to už se nechtělo nikomu vůbec nic. Ale naštěstí disciplína vyhrála a dokázali jsme se vybičovat k poslednímu letu, konečně i na přistání došlo.

Kolem 15 hodiny jsme vyplatili pozemní personál, a po sbalení všech „nesmyslů" (jak se o tom občas vyjadřují naše drahé polovičky) jsme mohli nasednout do našich vozidel, a odjet směrem k domovu.

Takže kolem a kolem, slet se nám opět vydařil a máme již neoficiální zprávy o tom, že příští rok se snad zase sejdeme v podobném, nebo ještě hojnějším počtu.

No, a následují fotky: Harmovo a Icemanovo.